Loupak.cz - Vtipy

Manželka nadává muži: „Pořád jenom sedíš u televize! Kdybych od tebe odešla, ani si toho nevšimneš!”
„Ale všimnu,” ujistí ji manžel. „Konečně uslyším zvuk!”

„Jé, ty máš novou fialovou rtěnku,” rozplývá se paní. „Kde sis ji pořídila?”
„Nikde,” sklopí oči přítelkyně, „můj muž mi v rozčilení dal pravého háka...”

Autohavárie. Dva přátelé stoupají k nebi a svatý Petr se ptá toho prvního: „Tak co, jak jsi byl věrný své ženě?”
„No já jsem byl ohromně věrný, ani jednou jsem Marušce nezahnul, ani pomyšlení.”
„Ano, mám to tady,” odpoví Petr. „Dostaneš vilu u moře a mercedes.”
„A co ty?” otočí se na druhého.
Ten vidí, že ho asi neobelže, a tak trochu s rozpaky přizná: „No to víš, svatý Petře, snažil jsem se, ale vždycky to taky nebylo možné...”
„Nebylo to ale nejhorší,” říká Petr. „Dostaneš škodovku a haciendu na pláži.”
A tak si tam ti dva žili, jezdili po nebeských silnicích, až se zase jednou skoro srazili. Vyběhli z auta a hele...
„Nazdar kamaráde, jak se máš?”
„No já se mám dobře, škodovka není tak špatné auto a ta hacienda. No ale koukám, ty z toho mercedesu nejsi až tak nadšený.”
„Ale jsem, jsem, ale včera jsem potkal svou ženu.”
„To je ale báječné, že se dostala taky do nebe, a jak se má?”
„Ale, jela na kole.”

Přijde pán do elektra: „Prosil bych žehličku.”
„Vyberte si, máme tu široký výběr.”
„Víte, to bude dáreček pro tchyni.”
„Samozřejmě, pane, mám vám hned odpojit nulák?”

„Jestli se chceš opalovat, tak nemusíš hned na Kanáry,” vyčítá ženě manžel. „Zůstaň normálně doma a kup si letlampu!”

„Už chceš zase nový kožich! Vždyť ho nosíš teprve čtyři roky!”
„Ale ty roky, co to nosila ta zvířata, to nepočítáš...”

„Nedovírá nám skříňka v kuchyni,” upozorňuje muže paní Novotná.
„A jsem snad truhlář?!” odsekne choť.
Za chvíli manželka zase začíná: „Kape nám kohoutek v koupelně...”
„A jsem snad instalatér?!”
Po několika dalších odpovědích podobného ražení se manželka nakonec rozčílí: „A až tě v noci požádám, aby sis splnil své manželské povinnosti, řekneš mi, že nejseš džigolo?!”

Moje tchyně byla ta nejzávistivější ženská na Zemi. Ostatně nebyl to jen můj názor, a tak si ji jednoho krásného, moc krásného rána odvezli v talíři Marťani.

Potkají se dva ženáči a jeden se podiví nad úlovkem starého kamaráda: „To jsou ale krásné kytky. Pro koho’s je koupil?”
„Pro tchyni.”
„No, tak to ji určitě potěší...”
„Fakt nevím,” krčí rameny dobrák. „Dneska má pohřeb!”

Manželům se blíží třicetileté výročí svatby. Manžel přemýšlí, co by tak mohl manželce koupit. Nakonec se rozhodne, že se jí zeptá, co by si přála. Manželka chvilku přemýšlí a potom odpoví: „Víš co, nekupuj mi nic. Uděláme si krásný večer a výbornou večeři. Mohl bys koupit šneky. Zkusili bychom, jak chutnají.”
Manžel se tedy po obědě sebere a jde do města koupit ty šneky. Sežene je poměrně rychle, tak se jde ještě projít. A zabloudí až do uličky lásky. Jak se tak tou uličkou prochází, neodolá a s jednou ženštinou zajde na pokoj. Když se probudí, s hrůzou zjistí, že už je ráno.
„Co budu dělat?” pomyslí si. „Večeře s manželkou je v háji, v noci jsem nebyl doma, jak jí to vysvětlím?”
Tak jde domů a cestou stále přemýšlí, jak to udělá. Když už je před domem, vysype šneky na zem a zazvoní. Manželka mu otevře a on volá: „Tak běžte, vy lenoši pomalí! Běžte!”